Při slově kominíci se nedokážeme ubránit určité nostalgii. Spousta z nás si vzpomíná, jak jsme je dříve, se štětkou na rameni, celé černé a umouněné, ovšem s nezbytnou bílou čepičkou, potkávali den co den. Vždycky jsme se hned chytali za knoflík, aby nám neuteklo štěstí, které nosili odpradávna.
Jak to začalo
Říkalo se jim vymetači komínů a přišli k nám v 16. století z Itálie. Už tehdy začali se svojí kariérou, když sloužili na dvoře císaře Rudolfa II. V 18. století vznikl Cech kominíků pražských a o století později již na celostátní úrovni Zemské společenstvo mistrů kominických. Sounáležitost kominíků patřila ze všech řemesel k těm nejpevnějším a jejich spolků bylo vždy několik.
Péče o komíny je pořád stejně nezbytná
Kominíci nosí štěstí nejen v přeneseném slova smyslu. Dobře postavený a vymetený komín totiž vždy výrazně snižuje riziko požáru. Je tu tedy společné poslání s hasiči – chránit před požárem. Dnes však již za pomoci nových a moderních technologií, kdy jsou stanoveny přísné normy a používají se měřící přístroje spolu s přístroji na tlakování komínů a komínové kamery. Majitelé domů mají státem uloženou povinnost pravidelně revize spalinových cest provádět, a to zajišťuje kominíkům živobytí.
Kominické řemeslo a falešní kominíci
Před lety se zdálo, že tradiční řemeslo snad skončí, naštěstí v nové podobě vzkvétá dál. Spolu s předpisem o povinnosti revizí komínů se zvýšil počet škol, kde se budoucí kominíci začali učit. Jde jen o to, aby učně zaučovali opravdu lidé s kominickou praxí a mladí lidé pod jejich vedením ve slavné tradici řemesla chtěli pokračovat. Také je třeba bránit se proti nájezdům falešných kominíků, kteří poskytují služby bez řádného oprávnění. Kominík má být členem cechovní organizace a splňovat odborné nároky. Kontrola i s čištěním komínu by měly trvat vždy zhruba 40 minut.
