Největším strašákem našich celebrit je prý módní policie. Jsou to lidé, kteří rozhodují o tom, kdo je dobře oblečen a kdo by měl svůj šatník zásadně změnit. Jednou z takových osobností je i módní kritička Františka Čížková. Začínala jako módní návrhářka, která vystavovala i v zahraničí. Dokonce i v přísné Paříži. Pak se paní Františka vrhla na kritiku. Upozorňovala na módní přešlapy nejen známých lidí, ale i obyčejných smrtelníků. Nejvíce si ale bere na paškál právě osoby slavné a známé. Ve svých kritikách si rozhodně nebere servítky. Mnohdy je až zlomyslná. Neváhá ale i pochválit, když se jí nějaký outfit opravdu líbí.
· Paní Františku Čížkovou lidé ze showbusinessu buď „příliš nemusejí“ anebo ji obdivují.
· Těch, kterým je její názor ukradený, je asi nejméně.
Hlavně se cítit dobře
Jen by mě zajímalo, kde se bere to sebevědomí rozhodovat o tom, co si má který člověk na sebe navlíknout. Pokud se podíváme na některé módní přehlídky světově uznávaných návrhářů, mnohdy se nestačíme divit.
– Když někdy zabloudím na takové stránky, říkám si s děsem v očích: „To je tedy to in?“
– Ale zároveň mě to naplňuje štěstím.
Neumím si představit, že být v souladu s posledními módními výstřelky znamená
· nosit šaty s motivy dámského přirození
· zakrýt to, co může být vidět
· a naopak odhalit to, co by mělo být očím široké veřejnosti skryto.
A nakonec si nasadit na hlavu klobouk ve tvaru obrovského trojúhelníku a nohy si nasoukat do bot, které se více podobají štaflím. Tak tedy vypadá ten trend, kterým oslním davy? Ještě, že nejsem celebrita. Mohu klidně chodit v džínách, které určitě ztratily jsou světovost a klidně k nim přidat tričko, které mě uchvátilo v second handu. Třeba ho tam odložila nějaká celebrita. Já se prostě cítím „IN“ v tom, co se mi líbí a co je pro mě pohodlné. A o tom by to přeci mělo být.
